Jacqueline Cottier zahájila svou profesní kariéru v oblasti prodeje a obchodu. Poté, co několik let pracovala jako komerční prodejce se v roce 1988 rozhodla stát farmářkou a získala zemědělské osvědčení. V roce 1990 převzala farmu o rozloze 180 ha v oblasti Maine-et-Loire (mezi Angers a Nantes). Na své farmě chová skot, drůbež a pěstuje polní plodiny. Její farma se nachází v blízkosti oblasti Sarthe, která je známá kvalitními kuřaty a drůbeží. Chov certifikované drůbeže je typickou činností v této oblasti. V rámci živočišné produkce Jacqueline chová drůbež, která je označena jako „Fermiers de Loué“, a zachovává tak tradici ve svém regionu. Jacqueline je také velmi zapojena do politického života svého města a angažuje se v oblasti ochrany práv žen tím, že je předsedkyní výboru zemědělců FNSEA, unie zastupující práva farmářek.
Farmářky by se neměly bát riskovat a být iniciativní. Starost o chod farmy a péče o rodinu současně není snadná, ale není to nemožné.
Jacqueline Cottier
46 +
Jacqueline vlastní certifikát v oblasti projede a obchodu nazývající se „Certicat d’aptitude (CAP - osvědčení o odborné způsobilosti, ekvivalent výučního listu). Poté, co skončila s prací komerčního prodejce se rozhodla stát farmářkou a rozvíjet své dovednosti v zemědělství; v roce 1988 získala zemědělské osvědčení.
Jacqueline je chovatelka (chová dojnice, ale také masný skot plemene „Rouge des Près“, a drůbež nazývanou „Fermiers de Loué“) a pěstitelka plodin (pšenice, řepka, ječmen, kukuřice a oves).
Earl De La Chapelle - La Chapelle | 49220 Chenille Champteuse.
180 ha.
1990
PLNÝ ÚVAZEK | |
---|---|
Členové rodiny | Ostatní pracovníci, kteří nejsou rodinní příslušníci |
1 |
ČÁSTEČNÝ ÚVAZEK/SEZÓNNÍ PRACOVNÍCI | |
---|---|
Členové rodiny | Ostatní pracovníci, kteří nejsou rodinní příslušníci |
1/2 |
ŽENY | |
---|---|
Členové rodiny | Ostatní pracovníci, kteří nejsou rodinní příslušníci |
1 |
Jacqueline Cottier řídí farmu o rozloze 180 ha od roku 1990 s pomocí svého manžela a syna. Farma se nachází v oblasti Maine et Loire, poblíž regionu Loué, který je velmi dobře známý chovem kvalitní drůbeže. Na této farmě pěstují polní plodiny, jako je pšenice, řepka, ječmen, oves, k farmě patří také travní porosty. Kromě rostlinné výroby se farma zabývá také chovem skotu a certifikované drůbeže, kterou se podílí na zachování kulturního dědictví regionu. Celá farma má zavlažovací systém.
S chovem certifikované drůbeže začala v roce 1990 po ukončení svých dřívějších aktivit. Region, ve kterém podniká je ve Francii známý kvalitou zdejších kuřat. Je to region s historickou tradicí chovu drůbeže.
Jacqueline se ale také chtěla zapojit do místní komunity, což je pro ni způsobem, jak nezůstat izolovaná. Budování sociálních vztahů je ve venkovských oblastech často obtížnější, protože hustota obyvatel není tak velká. V tuto dobu také započal její boj za práva žen. Pochopila, že i v 90. letech neměly ženy stejná práva jako muži, a považovala to za nespravedlivé. Chtěla zlepšit životní a pracovní podmínky žen, zejména s ohledem na potíže, které přinášet např. mateřství. Dnes je Jacqueline městskou radní, předsedkyní ženského zemědělského výboru FNSEA, a to vše dokáže skloubit s farmařením.
Její příspěvek k zachování kulturního dědictví spočívá hlavně v chovu drůbeže certifikované značkou „Fermiers de Loué“, která je pro její region známá a specifická. Dalším příspěvkem je její působení v Unii bojující za práva žen, který pomáhá udržovat přítomnost žen na venkově a podporuje jejich důležitou sociálně-ekonomickou pozici.
Na farmě je možné najít aktivity, které jsou více slučitelné a přizpůsobené ženám. Proto například
vytvořila dílnu pro označování kuřat. Je to jednodušší než chov skotu. Vytváření přidané hodnoty
je něco, co chtěla rozvíjet díky svojí předchozí obchodní průpravě.
Dnes existuje mnoho organizací, které bojují za práva žen a za jejich lepší postavení. Ženy by
neměly váhat se zapojením se a bojem za lepší uznání práv žen.
Ve venkovských oblastech musí být ženy vůči ostatním otevřenější. Měly se více zapojovat a
navzájem si pomáhat.
Jacqueline byla na farmě izolovaná. Aby to změnila, stala se otevřenější jiným perspektivám
a chtěla se setkávat s dalšími lidmi, zejména farmářkami. To je důvodem, proč se připojila ke
sdružení farmářek. V místní unii potřebovali kompetentní zástupkyni žen. Toto byl začátek jejího
kolektivního závazku. Pro rozvoj chovu drůbeže bylo z její strany zásadní získání osvědčení o
odborné způsobilosti v prodeji a obchodu.